Naše reprezentace ve složení Petr Novák, Oldřich Varga, Artur Omarov a Štěpán David odjeli na mistrovství Evropy do Itálie, kde dnes začnou bojovat o cenná vítězství. O jejich šancí na úspěch, ale i cestě k vysněné olympiádě jsme si povídali s reprezentačním trenérem Václavem Scheinerem.
Můžeš nám představit zápasníky, kteří nás budou reprezentovat na mistrovství Evropy?
Jede čtveřice kluků, kteří připadají v úvahu na olympijskou kvalifikaci. Tento start na mistrovství Evropy sice není kvalifikační, ale je to defacto povinnost se ho zúčastnit, protože na kvalifikaci nemůžeme dát víc lidí, než jich bude startovat na mistrovství Evropy v olympijských vahách. Tím narážím i na Petra Nováka, který není po zranění ještě úplně v pořádku a za normálních okolností bych ho nechal doma, ale teď se musí alespoň zúčastnit a v případě, že to bude ještě bolet, tak zápas zastavíme. Od návratu z Dánska mu jeden doktor řekl, že to je zlomený, druhý zase že ne. Teď si nejsou jistí, zda to, co viděli, nebyla stará zlomenina. Petr normálně trénuje, ale uvidíme, co bude v zápase.
77 kg Olda Varga
Olda měl v loňské sezóně nejlepší výsledky, byť ne umístěním, ale několikrát porazil soupeře světové úrovně. Bohužel na hlavních soutěží nedokázal za sebou vyhrát dvě, tři utkání. Neměl štěstí na los, ale je tam u něj nějaká perspektiva. Pokud se nám podaří absolvovat přípravu bez přerušení z důvodu nemocnosti, která je u něj velká. Olda má velké plus, skoro až tak velké, že jsem takové téměř neviděl, ani když jsem v minulosti trénoval medailisty. Olda si odtrénuje a naloží sám, i když tady nikdo nebude, ví, co sám potřebuje, zná své tělo a je v tomto před ostatními hodně vpředu. Ale pak je tam to mínus, natrénuje, přijde nemoc a příprava je v háji. Potřeboval by vystoupit ze své komfortní zóny a neříkám přecházet opravdu nemoci, ale zase neuléhat s nachlazením a odjet souvislou přípravu, což doufám, že na kvalifikaci stihneme. Olda na tomto mistrovství není bez šance na druhou stranu je to nejobsazovanější váha vůbec.
87 kg Petr Novák
Petr startoval loni v 82 kg, což je neolympijská váha, takže jsme si řekli, že je to jeho poslední pokus na konci kariéry a bylo by dobré ho zúročit. Ze začátku to vypadalo šíleně z hlediska té váhy, jelikož skočit původně ze 77, kde ještě začátkem loňského roku byl ve váze s Oldou, do 87 kg není jednoduché. Ale Olda si 77 kg vybojoval, když ho 2 x porazil a Petr začal s 82 kg. Domluvili jsme se, že půjde tedy do 87 kg, váhu nabral a v úterý už měl 89 kg. V Dánsku poprvé zápasil v této váze a opravdu velmi slušně. Je škoda toho zranění, které bude hrát určitě roli, ale uvidíme, jak velkou. Petr si teď opravdu spíše jede udělat místo na kvalifikaci.
97 kg Artur Omarov
Artur po úspěchu na mistrovství světa, kde vyhrál dvě utkání a byl osmý, patří k našim favoritům. Artur dokáže porazit leckoho i medailistu a myslím, že se mu může na mistrovství dařit, nicméně je to velmi kvalitně obsazené mistrovství, takže uvidíme.
130 kg Štěpán David
Štěpán se v těžké váze začíná pomalu posouvat. Na soustředění je to vidět, že se srovnává s těmi, co jsou úspěšnější. On ještě úspěšný není, i když má nějakou medaili z lehčích turnajů, ale když vydrží a ještě přidá, tak je to perspektiva do dalšího olympijského období. V těžké váze je to zase trochu lehčí, jelikož je jich méně a když se tam objeví někdo pohyblivější, tak má výhodu. Ale myslím, že už teď by se mohl dokázat prosadit, samozřejmě je to také otázka losu.
Proč se mistrovství Evropy nebere jako kvalifikační turnaj?
Ono to dříve tak bylo, například Marek Švec se do OH v Atlantě kvalifikoval z Evropy. Tehdy se kvalifikovalo z mistrovství světa v minulém roce a z mistrovství Evropy v olympijském roce. Před Londýnem začaly místo toho kvalifikační turnaje, ale ten klíč je pokaždé jiný. Před minulou olympiádou v Riu byly tři turnaje a pokaždé postupoval jiný počet. Letos je to takto: mistrovství světa do šestého místa, respektive do pátého, jsou dvě pátá místa, takže postupuje šest zápasníků. Pak jsou dva turnaje, evropský a světový, kde z obou postupují dva. V případě evropského je to tak trochu zvěrstvo, jelikož ta konkurence v Evropě je úplně jiná než v Africe či Asii, ale pokaždé postupují dva.
Jaké máš očekávání z tohoto mistrovství?
Byl bych určitě spokojený s medailí, protože o tom sport obecně je. Byli jsme zvyklý x let vozit medaile, za 10 let fungování u nároďáku jsem přivezl 16 medailí ze světových soutěží od juniorů až po seniory. Dneska každé umístění třeba do pětky, osmičky je dobré, pak už je to spíš o počtu vyhraných utkání. Byl bych rád, kdybychom se vraceli s tím, že tam nebudeme mít za sebou každý jedno utkání a dejme tomu dvacáté místo, ale když si tam alespoň někdo sáhne na víc. Hlavní, co ale očekávám je, že se poperou s těmi dobrými, že si to osahají, zjistí, že to jde a přesune se to na tu kvalifikaci, která nebude jednoduchá.
Právě teď v tomto olympijském roce a vrcholnou přípravou před kvalifikací by měli reprezentanti myslet prakticky jen na žíněnku a zápas. Je to tak, že teď vše berou vážněji než jindy, trénují víc a dávají tomu maximum?
Není. Já si myslím, že všechno souvisí se vším a když se to takto řekne, že je olympiáda za dveřmi a jde do tuhého, tak to je sice pravda, ale ono právě jde do tuhého celé čtyři roky. A pokud to budu tři roky nějakým způsobem šolichat a pak třeba tomu dám maximum v posledním roce, tak to stejně nebude stačit. Ale dejme tomu. Bohužel ani tohle tam není. Teď je házím do jednoho pytle, což nechci, u každého to je trochu jinak. Když srovnám třeba přípravu Petra s Arturem nebo Oldou a jejich podmínky a možnosti, tak Petr dělá maximum pro to, aby ta šance nebyla úplně marná. Jestli to bude málo, to se ukáže. Celé čtyři roky říkám, že když se nám to nepovede, tak nebudu vůbec smutný z toho, pokud si řekneme, že jsme pro to udělali všechno. Ale jestli se nám to nepovede a řekneme si, že jsme mohli udělat víc, tak je to škoda času, mého, kluků, všech. Nejde jen o ně, ale o celé středisko a zápas. Kdyby to Artur na světě dotáhl, tak jsme teď bojovali každý za sebe a byli více v poklidu. Budu opravdu šťastný, když se podaří někoho z kluků dostat na olympiádu. Všichni trenéři z ostatních sportů, kteří mají zkušenost s předchozími generacemi říkají, že ta dnešní je z nich nejhorší. Chybí ta obrovská chuť něčeho dosáhnout a udělat pro to vše. Pak se v nějakém sportu narodí Krpálek nebo Jágr, prostě osobnost, která má ten sport opravdu ráda a dýchá pro něj. Lidé, kteří byli úspěšní, tomu sportu věnovali vše, ostatní musí jít stranou. Nemusíme chodit daleko, například Marek Švec do 40 let bydlel tady na ubytovně, což je hrozný, ale na druhou stranu tomu něco dal a měl úspěch. Že tomu mohl dát víc, to je taky pravda, ale já o něm vždy tvrdil, že kdyby trénoval víc, tak by možná nebyl tak úspěšný, jemu to prostě tak sedělo. On uměl trénovat efektivně a měl dobrou psychiku. Zkrátka pokud chtějí mít úspěch, je potřeba zápasu obětovat úplně vše.
Leave a Reply