Artur Omarov se dnes vrátil z úspěšné výpravy na Světový pohár, kde se mu podařilo vybojovat bronzovou medaili. Díky tomu se posune ve světovém žebříčku a dle jeho odhadů by mohl být mezi první pětkou. S Arturem jsme si povídali nejen o tomto turnaji, ale také o šancích na olympiádu.
Arture gratulujeme k medaili. Jaké jsi měl pocity po vyhraném utkání o bronz?
Hrozně bych přál každému sportovci zažít ten pocit zadostiučinění za tu dřinu, kterou každý den postupuju, za odloučení od rodiny, která mi moc chybí, když odcestuju. Je to zkrátka nádherný pocit a ta nejlepší odměna, když máte medaili na krku a vidíte stoupat českou vlajku.
Věřil jsi, že dokážeš na Světovém poháru vybojovat medaili?
Já jsem věřil, že se dostanu do finále, i když jsem před odjezdem bojoval s covidem a díky tomu s ne zrovna ideálními podmínkami pro trénování.
Cestu do finále ti zarazil Maďar, s kterým jsi prohrál 4:0.
Mrzí mě, že jsem boj o finále takto prohrál. Soupeř neudělal jediný technický bod, ale já jsem si toto utkání prohrál sám hlavou. Nejdříve jsem šel za pasivitu dolů já a parter jsem ubránil. Následně v postoji jsem pak spoléhal, že jako obvykle dají druhý parter mně. Tak to obvykle chodí, že jednou napomenou jednoho, pak druhého. Už jsem si v hlavě přehrával, jak budu Maďara zvedat v parteru a přestal se soustředit na utkání. Byl jsem tak zaujatý svými myšlenkami na parter, tak jistý, že teď napomenutí dostane soupeř, že jsem přestal pracovat. No a tak druhý parter dostal opět Maďar, znovu nic neudělal, ale už měl dva body. To mě psychicky zlomilo, věděl jsem, že musím rychle udělat body a riskovat. Zbytečně jsem fauloval, dostal trestné dva body a byl konec.
Trestné body jsi dostal za hlavičku. Co se v tu chvíli stalo?
Jak měl své dva body, tak zápasil chytře, nechtěl se svazovat a já neunesl, jak byl zavřený. Vytlačil jsem ho ven z kruhu, a přitom ho lehce praštil hlavou. Za vytlačení bych měl dostat bod, ale za tu hlavu mu naopak připsali dva trestné body. Věděl jsem, že bude dál zaťatý a žádná pasivita už nepřijde.
V utkání mohou být jen dvě pasivity, opravdu to tak bývá, že se pasivita střídá? Já často tedy ani nepoznám, kdo je z dvojce pasivní.
No to já taky ne. Sleduju zápasníky, říkám si, že teď přijde pasivita pro jednoho a ono to je úplně obráceně. Já jsem hloupě spoléhal na to, že je jasná věc, že se pasivita střídá. A jak jsem už byl myšlenkami jinde, takže mi tato taktika vůbec nevyšla.
Často jsi byl od trenéra napomínám, abys neměl hlavu dole. Daří se ti odbourávat tento zlozvyk?
Daří se to odbourávat, ale jak jsme dlouho nebyli na žíněnce, tak tam bylo více chyb, špatně mi tam i chodily nohy. Ono jakýkoliv styl, který dokáže vyhrávat utkání, je vlastně dobrý. Já mám také svůj vlastní styl, nebo spíš pastyl, ale postupně odbouráváme chyby a pracujeme na zlepšení.
Bylo znát na zápasnících ze států, kde neomezili sporty a tréninky, že byli lépe připravení?
Bylo to rozhodně znát, už při rozcvičce, vstupu na žíněnku, každý jejich krok byl jistý. Já neměl zdaleka tolik sparringů, jako soupeř. Sice mi hrály do karet zkušenosti a taktika, ale chyběla vyzápasenost. Ale je pro mě úspěch, že i za takových podmínek se mnou nikdo neudělal technický bod.
Poslední zápas jsi byl zraněn na hlavě, což významně prodloužilo celé utkání. Jak jsi to v tu chvíli vnímal?
To bylo strašně ubíjející, vedl jsem a snažil se bránit. Když jsem sklonil hlavu dolů, tak mě myslím, zubama otevřel a rána začala krvácet. Normálně bychom to dozápasili a já vyhrál. Ale takhle se to dlouho ošetřovalo, soupeř dostal čas se vydýchat a mohl zase začít do mě šlapat, což by normálně tak dlouho nezvládl a já bych zbytek utkání odkontroloval. Pak obvaz zase spadl, znovu ošetření, a tedy další pauza pro soupeře na odpočinek. Navíc mi to teď zavázali pod bradou, a to mi bralo v utkání dech, špatně se mi přes obvaz dýchalo. Ale dopadlo to dobře, jen to bylo hodně vysilující utkání.
Jaké bylo stát na takovém turnaji po deseti měsících?
Bylo to zvláštní, naposledy jsem byl na Evropě a hned jedu na takový turnaj. Navíc s takovými opatřeními, všude roušky, desinfekce, neustálé testování, turnaj bez fanoušků. Museli jsme být jen zavření na hotelu nebo v hale. Chtěl jsem si jít třeba zaběhat, ale nesmělo se jít ven, takže jsem jen skákal na pokoji přes švihadlo. Ale všechna opatření chápu, jsou na místě, jen podpora fanoušků v hale chyběla.
V březnu se díky Covidu prakticky zastavil svět sportu, zrušily se soutěže, turnaje, … Bylo pro tebe náročné trénovat s tím, že nevíš, kdy se opět postavíš na žíněnku?
Jsem velký optimista a věřil jsem, že se brzy vše zlepší a každým dnem se vše vrátí zpátky a otevře. Pořád jsem trénoval dál a čekal, že už opravdu bude konec a tak šel měsíc za měsícem,… Zrušili Bundesligu, kde zápasím, olympiádu i všechny turnaje, ale já věřil, že turnaje zase budou. Tímto turnajem dokázali, že i přes přísná opatření se dají udělat vrcholné soutěže a že budeme dál zápasit. Pořadatelsky to UWW zvládla naprosto skvěle.
Komplikovala ti pandemie tvou přípravu?
Určitě, nejen samotné onemocnění, ale hlavně to, že jsem nemohl vyjet do zahraničí, kam jezdím na sparringy a soustředění. Chtěl jsem jet do Běloruska, Polska, ale nikam se nemohlo.
Jak u tebe probíhalo onemocnění?
Asi tři dny jsem měl vysoké horečky a bylo mi opravdu zle. První dva dny jsem jen ležel, pak se to pomalu zlepšovalo, ale bolely mě klouby, hlava,..
Kdy ses po nemoci dokázal vrátit do tréninku?
Když jsem se uzdravil, tak jsem první týden jen pomalu chodil na procházky, další týden lehce začal trénovat a postupně jsme zvyšovali tempo, ale v době odjezdu na Světový pohár jsem ještě nebyl v takové kondici, jako před covidem. V tréninku jsem se dokázal dostat tak na 60-70 % svého zápasnického maxima. Kdyby se pohár uskutečnil až za další dva tři týdny, mohlo být ještě lépe.
Tak to je ještě lepší výsledek, když jsi nemohl jet na 100%
Přesně tak, já jsem se nesoustředil na tento turnaj, před třemi týdny jsem ani netušil, že bych mohl bojovat o medaile. Zkrátka jsme to sem jeli zkusit, abychom viděli, jak na tom po nemoci jsem. Vždy když jsem takto rozbitý, tak se mi kupodivu daří. To samé bylo na Evropě. Tam jsme také jeli zkušebně a dařilo se.
Toto vítězství bylo opravdu velmi důležité, kdy jsi naposledy z vrcholné soutěže přivezl medaili?
Naposledy jsem přivezl z olympijské Evropy před čtyřmi roky, které se konalo také v Srbsku a také jsem měl bronz. Tehdy postupovali na olympiádu první dva a já postup do finále prohrál. Tato medaile je velmi důležitá, jelikož se počítá do světového rankingu, kde jsem byl na 6. místě, pak jsem spadnul na 8. místo a teď tipuju, že bych se díky tomu mohl dostat do TOP 5. Kdyby mi pak náhodou nevyšel kvalifikační turnaj na olympiádu nebo se z důvodu pandemie nemohli uskutečnit, mohlo by se dosazovat na olympiádu právě ze světového žebříčku. Všichni přede mnou, a i za mnou jsou již nominováni, a tak by se na to snad mohl brát ohled. Ale uvidíme, co nám situace ve světě přinese a jaké bude síto na Olympijské hry.
Toto byla historicky první medaile ze Světového poháru a poslední z Mistrovství světa v mužích přivezl myslím Marek Švec v roce 2007. Takže teď je to po dlouhých 13 letech, kdy na světové soutěži mužů visela naše česká vlajka.
Rád bych závěrem poděkoval mé rodině, všem sparring partnerům a trenérům. Tahle medaile patří také vám všem.
Leave a Reply