Belo Svitek v září na valné hromadě obhájil již svůj pátý mandát ve vedení Svazu zápasu České republiky. Na žíněnce a mezi zápasníky strávil celý život. Nejdříve jako pozorovatel, když se za jeho otcem, který zakládal po válce v Teplicích oddíl, scházeli bývalý zápasnici, následně jako zápasník až po trenéra, kdy se mu podařilo s jeho týmem v lize 19 x za sebou stát na stupních vítězů.
Belo, gratuluji ke zvolení předsedy Svazu zápasu. Jak dlouho jsi již v této funkci?
Nyní jsem v této funkci 16 let, toto je můj pátý mandát, po jehož skončení budu 20 let ve vedení Svazu zápasu České republiky. Původně jsem ani předsedu dělat nechtěl. Václav Scheiner starší mě tehdy nabídl, abych dělal předsedu komise vrcholového zápasu, tedy to, co dnes dělá Láďa Šnelly. Když pak po dvou letech odstoupil z funkce předsedy Svazu zápasu Olda David, tak jsem jako 1. místopředseda přebral vedení svazu s tím, že ho dovedu do valné hromady a dál pak budu pokračovat v komisi reprezentace. Nakonec mě ale přemluvili, abych i dál pokračoval a kandidoval. No a vždycky přišel nějaký impuls, který mě utvrdil v tom dále kandidovat.
Mluvíš o impulsu, prozradíš nám, co bylo tím impulsem?
Impuls vždy přišel od lidí, kterých si vážím, co pro zápas dělali a dělají. Když za mnou přišli a řekli mi, co jsem udělal dobře a ve prospěch svazu, cenili si, že nejsem klubista, a tedy nepreferuji jeden klub před ostatními. Musím přiznat, že být spravedlivý na 100 % je těžké a v minulosti mi někdy nešlo, ale dnes vím, jak je to důležité a snažím se být spravedlivý ke všem stejně.
Co tě na této práci nejvíce baví?
Zápas. Je to má celoživotní láska.
Když mluvíš o lásce, viděla jsem u tebe neuvěřitelnou sbírku medailí, odznaků, publikací i fotek vztahující se k zápasu. Co vše do tvé sbírky patří?
Mám především odznaky se zápasnickou a olympijskou tématikou, knihy, brožury a publikace. Také se mi podařilo dát dohromady velkou sbírku výstřižků z novin a fotek. Ty medaile, které jsi viděla jsem získal já, můj syn a moje dcera. Dále mám sbírku památečních plaket, které jsem dostal jako předseda svazu a samozřejmě jako trenér teplických zápasníků.
Víš, kolik kusů tvá sbírka činí?
Knih a brožur o zápase mám 120 ks, článků skoro 11 500 ks, fotek 17 500 ks, odznaků o zápase, olympijských hrách a federaci zatím 430 ks a vlajek zápasnických, olympijských a federací skoro 200 ks.
Zmínil jsi, že jsi byl trenér teplického zápasu. Jak dlouho jsi působil jako trenér?
Začal jsem nejprve u žáků s Josefem Ellschlögerem v roce 1992. Chlapy a juniory jsem trénoval od roku 1994. V roce 1999, když tady ještě v České republice zápasili nejlepší zápasníci, jsem dokázal dát dohromady skvělý tým, který po 25 letech vybojoval 1. místo v družstvu mužů. Dokázali jsme porazit Chomutov a za Teplice tehdy zápasila taková jména jako je Švec, Frinta, Tobola, Zeman, Třešňák, Válka, Durec… to byli nejlepší zápasníci v České republice. Ti kluci nastartovali teplické zápasníky, kteří chtěli navázat na tento úspěch a pokračovat. V roce 2001 jsme titul opět dokázali vyhrát a pak ještě čtyřikrát. S Teplicemi mám šest mistrovských titulů, a to už tam zápasili kluci, kteří neměli angažmá v Německu, jeden rok mi tedy strašně moc pomohl Pavel Frinta, který na finále šel zápasit do Teplic a bylo to jeho poslední utkání v České republice. Tohoto úspěchu si vážím ze všeho nejvíc.
Do kdy jsi v trénoval v Teplicích?
Jako trenér až do loňského roku. Jako předseda Svazu zápasu jsem už ale nevystupoval na turnajích v pozici trenéra, aby nedošlo ke kolizi funkcí. Tréninky jsem dál vedl já, ale na turnajích vedl zápasníky Pavel Jezdinský.
Vzpomínáš si, kdy ses postavil poprvé na žíněnku? Kdy se zrodila ta láska k zápasu?
Můj táta patřil mezi ty, kteří po válce v roce 1947 zakládali v Teplicích oddíl. Strejdové zápasníci se scházeli u nás doma, tak jsem se mezi nimi pohyboval víceméně od malička. V 11 ti letech jsem dostal žloutenku a když jsem se vyléčil, tak mi řekli, že bych neměl dělat sport. Spolužák Evžen Choutka trénoval v Teplicích, mě vyhecoval, vzal na trénink a od té doby jsem tam. Přerušil jsem jen dva roky, kdy jsem byl v Rudé hvězdě Praha na vojně, kde jsem trénoval pod vedením Karla Poláka a Václava Scheinera. To byli výkonnostně mé nejlepší dva roky.
Na který zápas nebo událost za ty roky nejraději vzpomínáš?
Když jsem poprvé jako předseda komise vyjel v roce 2001 na mistrovství Evropy do Istanbulu. Přijeli jsme tam, klukům se moc nedařilo, ale dokázali jsme navodit takovou atmosféru, že Petr Švehla dokázal po první prohře získat titul mistra Evropy. Dodnes si vážím, že jsem byl u toho a zažil, když naše česká vlajka stoupala nahoru.
Jak vidíš budoucnost zápasu?
Co se týče budoucnosti zápasu, vidím to tak, že zápas potřebuje impuls v podobě medaile ze světové soutěže, a nejen u holek, ale i u kluků. Moc si přeji, aby si někdo z kluků na takový úspěch sáhl. Strašně moc jsem to přál Petrovi Novákovi, stejně tak Arturovi Omarovi, moc to přeju všem ostatním klukům. Jsem rád, že se vždy objeví někdo další, jako se objevil Olda Varga, Marcel Albini, Vojta Piskoř a další. Všem budu moc držet palce, aby dosáhli na takovou medaili.
Já se pokládám, co se týče trenérství, především za dobrého managera, který dokázal využít své známosti, aby Teplice měli skvělý mančaft. Získali jsme 19 medailí v řadě v lize, od roku 1999 jsme vždy stáli na bedně.
Positivum je, že se vždy objeví někdo, kdo zabije na ten zvon, který lidi namotivuje, dá jim sílu bojovat a překonat překážky. Vždy se najde nějaký talent, ale je těžké v této situaci ty talenty udržet. Zápas má jednu strašnou nevýhodu, je to malý a chudý sport, nemá možnosti svým lidem dát takový podmínky, jako jim dávají jiné sporty. Obešel jsem tolik společností, tolik lidí, abych sehnal peníze pro zápas, podařilo se mi najít dostatek peněz, že jsme oddlužili zápas. Zaplatili jsme dluhy tehdejšímu ČSTV, trenérům, zápasníkům. Když jsem nastoupil jako předseda svazu, věřil jsem, že do několika let se nám podaří vše zaplatit, nakonec to trvalo jeden a půl mandátu, než se všechny dluhy zaplatili.
Vždy přijde impuls, kdy lidi začnou věřit, že zápas na tom bude líp, ale bohužel nedokážeme zajistit našim nejlepším zápasníkům takové podmínky, aby ti ostatní jim to záviděli a chtěli se dostat na jejich místo a vytvořili konkurenci. Špatné taky je, že nás pojišťovny zařadily mezi kontaktní sporty. Já jsem jim dodával statistiky, že úrazy ze zápasu jsou v menším procentu než u jiných sportů, tak to nikoho nezajímalo. Prostě jsme kontaktní sport a nechtějí dávat peníze.
Co teď nejvíc škodí zápasu?
Zápasu nejvíc škodí to, že se o věcech lidi nedokážou domluvit. Lidé se snaží hrát na svém písečku, ukázat, že jsou nejlepší a dokáží vychovat nejlepší zápasníky. V jiných sportech je běžné, že sportovec začne v nějakém klubu, pak postoupí do dalšího, až nakonec nastupuje za nejlepší tým světa a je to úspěch všech jeho trenérů. U nás toto není. Trenéři se snaží udržet své dobré zápasníky u sebe často na úkor jejich dalšího rozvoje.
Koho z našich současných zápasníků a zápasnic bys nejvíce vyzdvihl?
Určitě je to Adéla Hanzlíčková, Petr Novák, Artur Omarov. To jsou lidi, kterým bych moc přál, aby si šáhli na ty medaile, po kterých touží a po kterých toužíme i my.
Jak myslíš, že se bude vyvíjet zápas v souvislosti s pandemií? Nesmí se závodit, teď dokonce už ani trénovat.
Tato situace je velmi špatná pro celý svět, samozřejmě taky pro zápas. Je to všechno o tom, jak se podaří rychle získat nějaký lék a bude to viróza, se kterou se naučíme žít. Dokud nebude vidina léku, lidé budou mít strach, že se jejich blízcí, a hlavně starší generace nakazí.
Myslíš, že je v této situaci vůbec reálné, že bude příští rok olympiáda?
Jako předseda svazu, který je olympijským sportem, do poslední chvíle musím věřit tomu, že olympiáda bude. Je to vrchol pro sportovce a byla by tady ta generace o to ochuzena, stejně jako byli ochuzeni, když nemohli do Los Angeles. Vše teď nasvědčuje tomu, že výhled je díky pandemii pesimistický a olympiádu zruší, což pro sport není dobře.
Leave a Reply