Adéla Hanzlíčková se vydala do tureckého Istanbulu na první turnaj v tomto roce. Rankingový turnaj Yasar Dogu, Vehbi Emre & Hamit Kaplan bude první prověrkou po dlouhých čtyřech měsících, kdy nevstoupila na závodní žíněnku. Jako první se ve čtvrtfinále Adéla utká s vítězkou dvojice Duran (Tur) vs Ritu (Ind).
Jak se cítíš před prvním turnajem, na který jedeš po dlouhé době?
Upřímně jsem mírně nervózní, protože jsem od mistrovství světa, které proběhlo v říjnu, nebyla na závodech, ale alespoň mám šanci se rozzápasit před nadcházejícím mistrovství Evropy. Zároveň se na to samozřejmě těším! Nejsem moc tréninkový typ, chyběla mi atmosféra závodů a možnost se předvést před lidmi. Těším se až se porvu!
Jak probíhala tvá příprava?
Příprava byla taková improvizovaná. Na začátku roku jsem prodělala Covid a pak jsem se nějakou dobu vracela do formy, což nebylo jednoduché. Potom už to šlo dobře. Stihla jsem toho myslím dost naposilovat a troufnu si říct že i nazápasit s Honzou Žižkou a taky s kluky z Olympu pod vedením Jirky Žáka na Zahradním městě, kam jsem začala pravidelně chodit.
Dostala jsi se během přípravy i na zahraniční kemp?
Na zahraniční kemp jsem se letos ještě nedostala, ale čeká mě soustředění na Kanárských ostrovech se slovenskou reprezentací. Když mi jejich trenér nabídl, že bych jela místo jejich závodníka, který se zranil, tak jsem ani na chvíli neváhala. Bude to sice jen na pár dní, ale moc se na to těším.
Jaké kempy tě před Evropou ještě čekají?
Pár dní po soustředění na Kanárech mě čeká soustředění v Polsku na 11 dní a tam už to nejspíš bude náročnější. Počítám s tím, že se bude hodně zápasit. Jsem ráda, protože kluci, se kterými trénuji v Praze, jsou převážně řecáci a moc mi neútočí po nohách, takže v Polsku se budu snažit zaměřit na obranu nohou, což je stále moje slabá stránka.
Nejsilnější tvůj chvat je klapačka. Jak je možné, že každá soupeřka moc dobře ví, že většinu utkání vyhraješ na klapačku a stejně se na ní nechají nachytat. Je to tím, že ji máš tak dobře najetou?
Klapačka je takový můj záchranný chvat. Na tréninku ji nedělám téměř vůbec, už ji mám najetou dobře. Lidi se diví, že mi na ni “skočí” i spousta zkušených zápasnic, ale já ji mám nacvičenou tak, že pokud mi tam soupeřka nedá ruce, tak ji buď obejdu, nebo dokončím útok na nohu, takže je k tomu vlastně tak trošku donutím.
V loňském roce jsi měla několik zranění, je už vše v pořádku zahojené?
Loňský rok byl pro mě, co se týče zranění, hodně špatný. Naštěstí jsem všechno zvládla doléčit a snažím se poctivě chodit na fyzioterapii, abych jim předcházela.
Leave a Reply